Práce s Revell email color
Syntetické, nebo přesněji emailové barvy Revell jsou našim modelářům důvěrně známé, protože jsou spolu s Humbrolkami patrně nejdéle na našem trhu. Barvy jsou balené v klasických tmavě modrých plechovčičkách o obsahu 14 ml. Na obalu každé plechovky je informace o přípravě barvy – nejdříve 30 sekund protřepat v ruce, poté pořádně promíchat ocelovou tyčkou nebo špejlí a pak hurá na natírání či stříkání. Kovové víčko v odstínu konkrétní barvy a s vyraženým číslem je pevně zamáčknuté do plechovky. Při otevírání je potřeba postupovat opatrně. Na otevírání používám plochou rukojeť starého ulomeného lékařského skalpelu. Opatrně nadzvednu po obvodě okraje, ale snažím se moc neohnout okraje víčka, protože pak může dojít k netěsnosti plechovky s barvou a následnému vysychání. Po otevření je důležité pořádně očistit víčko od barvy, hlavně jeho okraje, pro zamezení možných netěsností.
Příprava barvy je velmi důležitá a při nedostatečném promísení se barva nebude chovat tak, jak by se chovat měla. Takže je nutné klást důraz na přípravu. Barva je poměrně hustá v medovité konzistenci, takže i při natírání štětcem je barvu potřeba správně naředit. Pro ředění je možné použít klasické ředidlo S6006 pro natírání, či S6001 na stříkání, ale mnohem vhodnější pro ředění je použití originálního ředidla Color mix. Originální ředidlo Color mix je dle etikety určené pro ředění emailových a olejových barev, či barev na základě syntetického resinu. Pro natírání štětcem jsem vyzkoušel dát do kapky barvy kapku ředidla a taková konzistence byla tak akorát na nanášení štětcem. Barva se solidně rozlévala, ale pro pěkný štětcovaný povrch to chce najít ten správný poměr, aby se barva dobře nanášela a navíc ještě i dostatečně kryla. Pro tmavé barvy to chce použít rozhodně větší naředění než pro barvy světlé. Vše ale závisí, jak jsem se již zmínil, na dokonalé přípravě barvy ještě před naředěním. Nedoporučuji barvu ředit přímo v plechovce, protože jí tak můžete přeředit a tím pádem znehodnotit. Vždy je lepší použít například paletku či prázdné platíčko od léků, ve kterém si naředíte vždy jen potřebné množství barvy, které stačíte zdělat. Pro vyčištění štětců pak Revell prodává roztok Painta clean, který je stejně jako Color mix balený ve 100 ml skleněné lahvičce s bajonetovým uzávěrem (pro otevření je nutné stlačit víčko a takto stlačené ho pak můžete odšroubovat). Barva je po natření (v závislosti na síle nátěru) zavadlá do 15 minut a dokonale proschlá po čtyřech hodinách.
Pro stříkání je poměr naředění ideální u tmavých barev v poměru tak 1:3-4 ve prospěch ředidla a u světlých tak 1:2-3. Po nastříkání je povrch zavadlý během několika minut (opět v závislosti na tloušťce nástřiku) a suchý byl už zhruba za dvě hodiny, ale osobně si myslím, že je dobré ponechat nástřik zaschnout do druhého dne. Po nabarvení je u matných odstínů povrch krásně sametově matný. Když po zaschnutí a dokonalém vytvrzení nástřiku ještě povrch přeleštíte flanelovým hadrem, vznikne velejemný polomat (a navíc se zbavíte jemného poprachu, který může vzniknout na přechodu křídlo-trup například). Pokud se rozhodnete stříkat „freehand“ bez maskování, pak se nevyhnete mnohem vyšším hodnotám naředění, protože mi barvy prášily i při naředění kolem hodnoty 1:4 ve prospěch ředidla, ale na únosné míře. Snížení prášivosti jsem dosáhnul při naředění lakovým ředidlem Tamiya Lacquer Thinner se žlutým víčkem (ITEM 87077**500), kterým jdou barvy bez problémů naředit. Dokonce si myslím, že je volba tohoto ředidla mnohem lepším rozhodnutím, než při použití originálního Color mixu. Barvy výrazně méně práší a lépe se rozlévají. Také jsem zaznamenal lepší rozlévání při pokusu o nátěr plochy pomocí plochého kvalitního štětce. Pro vyčištění pistole vřele doporučuji roztok Painta clean, který naprosto spolehlivě rozpustí i zaschlé částečky barvy v pistoli.
Na závěr ještě jedno upozornění – pokud se rozhodnete na modelu nabarveném revellkami udělat wash pomocí olejových barev, pak je nutné povrch ochránit akrylovým lakem, protože ředidla či terpentýny pro naředění olejových barev rozpustí nabarvený povrch z barev Revell.
Pro testování jsem obdržel pět barev – Revell 45 (RLM 02), Revell 49 (RLM 65), Revell 39 (RLM 71), Revell 40 (RLM 70) a Revell 77 (RLM 66), které doporučuje Revell k novému dvaatřicetinovému modelu Junkers Ju 88 A-1, který právě stavím. Protože mne velice zajímalo, jak si barvy odstínově stojí, připravil jsem si čtverce křídového papíru o hraně 35 mm a na ně jsem nastříkal celistvou vrstvu daného odstínu. Barevné čipy jsem pak porovnával se vzorníky z knih Luftwaffe Camouflage and Markings 1935-1945 od K. A. Merricka (Classic Books, 1. a 2. díl) a Luftwaffe Colors 1935-1945 od Michaela Ullmanna (Hikoki publications). Dle mého názoru je kniha od Hikoki výrazně lepší, co se týče kvality informací, než dvojdílné veledílo od Merricka. Dle Merricka odpovídá jako RLM 02 odstín Revell 45 velmi dobře a RLM 66 (Revell 77) v rámci měřítkového zesvětlení také. Odstíny RLM 65/70/71 pak jsou poměrně dost mimo. V knize Michaela Ullmana pak sedí odstíny RLM 02/66/70 a 71 v rámci možností (měřítkového zesvětlení) přibližně použitelně, ale RLM 65 rozhodně ne.
Pro toho, kdo je zvyklý na syntetické barvy je možné říci, že jsou barvy solidní, pokud ovšem dokonale zvládne poměry pro naředění a nebude mu vadit delší doba při čekání na proschnutí nátěru/nástřiku. Rozhodně je ale možné barvy doporučit jako velmi dobré v rámci nabídky syntetických barev.
článek vyšel v časopise Modelář č. 12/2009